Portréty a rodinné fotografie


Nevím jestli tento text už není moc, raději to asi nečtěte... Mám vždycky dobrý pocit z toho, když po proběhlém focení můžu fotografované po zásluze potrestat balíčkem vytištěných fotek. Mám to na webu v podmínkách. Dokonce i motto jsem si vymyslel "Dejme srdce na papír". Takže je to bez diskuze, fotografovaní mají prostě smůlu, fotky přinesu a hotovo. Má to ale jedno úskalí. Když by jste si chtěli třeba od fotek odpočinout, tak počítač, telefon, tablet normálně vypnete a máte klid. Na displeji žádná fotka... Navíc na sociálních sítích se po prohlédnutí ztratí v propadlišti dějin a pak už pohoda. Ale vytištěné fotky? Ty které z nějakého rozmaru dáte třeba do rámečku, nebo na nějaké důstojné místo na zeď, tomu se moc utéct nedá, jednou tudy projít prostě musíte... Navíc tomu neutečou ani lidé, kteří Vás navštíví a nemají třeba ani sociální sítě. Přijdou k Vám, na návštěvu ...a Vy, rodina, blízcí - díváte se na ně z míst, kde by Vás vůbec nečekali - za trest, to mají za to! Taková malá, domácí pomsta. Ale mám pro Vás tip jak se tomu vyhnout, aby jste doma netrpěli, v podstatě je to jednoduché, nic složitého: První možnost je, myslíte si, že mě neoslovíte ohledně focení a tím pádem ...ale tak jednoduché to není, fotím občas i reportáže z veřejných akcí a pár lidí už od mě fotku dostalo i bez předchozí domluvy, takže to je nejisté. Druhá možnost, mnohem jistější je to, když po rozmístění fotek zatemníte doma okna. Anebo budete po domě chodit jenom v noci. Ale to se může docela prodražit. Sice ušetříte na elektřině, ale měli by jste platit dobrou úrazovou pojistku, protože je to poměrně nebezpečná činnost

Ps: aby nevnikly dohady o skryté reklamě - pojišťovnictví nedělám

ROHY jsou zvláštní... Na rohu...

Rohy jsou zvláštní, někdy přímo magické. Čiší z nich úplně jiná atmosféra než z rovné zdi. Když se k nim blížíte, musíte být ve střehu, často se právě jimi něco nepodstatného změní v něco mnohem významnějšího, nebo právě naopak. Jsou to místa plná překvapení, nebo setkávání. Občas náhodných, ale často i smluvených.
No schválně, kolikrát jste někomu řekli "setkáme se u zdi" a kolikrát "setkáme se na rohu..."? A přitom, uvědomujete si co roh nepopiratelně je? Podle mě je to jenom taková "z nouze ctnost". Je to něco, co vlastně nikdo ani nechce. Roh přece vznikne tam, kde už nemůže dál z nějakého důvodu pokračovat zeď. A ten důvod se nám většinou nelíbí. ...nebo???
Když jsem si uvědomil, jak moc jsme v našich životech povýšili rohy, tak jsem na toto focení jel s jasným úmyslem fotit "rožkovku". Přesně jsem věděl jakou perspektivu a zkreslení by měli fotky mít, jenom jsem netušil který roh to bude a kdo u něj bude stát. Nehledal jsem dlouho.
Tento roh mě pro snímky poskytl absolutní kontrast omšelosti a zchátralosti vs. elegance a krásy...
Teď už jsem jenom zvědavý, jestli Vás tato "divočina", která je proti více pravidlům fotografie zaujme.

Holky děkuju Marie Prančlová, Nikča Doktorová, Ivana Pukyová

Mua: Saša Doktorová

To co bylo napsáno v předchozím příspěvku, tak za tím si stojím, o tom žádná. Ale ruku na srdce, při takovém předem smluveném setkání na rohu mám za to, že by tam měl být v předstihu hoch a ten by měl čekat a trpělivě vyhlížet jestli se jeho "objekt zájmu" dostaví.

Není při tom ani tak důležité, jestli je setkání předem smluvené, nebo jestli tam bude stepovat hodinu či dvě, aby nakonec úúúplně náhodou potkal osobu, která tudy přece musí i dnes projít!

Vůbec nepochybuji o tom, že zrovna tento roh si takových setkání užil plno a jistě jeho paměti těmito snímky ani zdaleka nekončí.

Právě tento roh není úplně daleko od Zbyňkova bydliště. Snad se nepletu když budu předvídat, že i Zbyněk, v tomto případě bych použil na Kyjovsku často používané sousloví "šohaj jak višňa" , bude tento roh také dostatečně vytěžovat. Pokud si jeho máma nepořídí brokovnici, je šance, že paměti tohoto rohu se budou nadále rozšiřovat...

Děkuji: Zbyněk Prančl

RETRO FOCENÍ S AUTY

Sára Nikola Ivana

Zaznělo to sice docela tiše, ale zato zcela jasně "Chci pro Sáru nějaké pěkné fotky". Kdo mě zná, tak ví, že to byla v podstatě jenom souhra náhodných okolností jako např:

  • Slunce v koruně kaštanu pod který stačilo Sáru přivést. Sára Fialová
  • Účast na setkání super lidiček, kteří jsou také postiženi zaznamenáváním všeho okolo.
  • Celková luxusní organizace a zajištění úžasných rekvizit (vč. počasí) od Josefína E. Součková
  • Parádní makeup styling od Saša Doktorová

...a do toho všeho začínající barvy podzimu v krásné Šumavě

Je opravdu úžasná. Když jsem ji uviděl, doslova mě spadla brada. Už z dálky vidíte, že je elegantní, možná až se známkou luxusu a s jiskrou. Světlo světa spatřila cca v roce 1967. Pravda, v té době to byl už druhý facelift, ale stejně, no řekněte, není super? A to se zatím bavíme jenom o estetickém vjemu. Vím nemělo by se to říkat, ale vychází mě to na cca 54let!!!
Přiznám se, že nevím úplně přesně co všechno umí, ani jak je to s její výkonností a tak nebudu nic plácat o tom, jak velká stáj plnokrevníků se v ní ukrývá. Ostatně, to si můžete lehce vygooglit sami, ona až takové tajnůstkářka není. Na webu o ní najdete různé zvěsti a rozhodně se tahle fordka nenechala vyfotit poprvé

Nikče i ostatním to s ní moc slušelo, bylo to vidět už v náhledech na foťáku, takže hned při focení proletělo éterem ono klasické slovní spojení "Jde Ti k pleti"

Děkuju účastníkům téhle jízdy:

Nikola Doktorová
MUA: Saša Doktorová

Ford Mustang Convertible

Uvědomuji si, že opakovaný vtip není vtipem, takže nebudu mlžit ani ohledně další úžasné fordky (tentokráte z řady Thunderbird, vyrobené okolo roku 1965), ani neméně skvělé Ivči a rovnou Vás zvu ke zhodnocení jak jim to spolu slušelo.

Model: Ivana Pukyová

Muah: Saša Doktorová

Marie Dan

Na vážkách.

Ne, nenapadá mě k těmto fotkám lepší název. Ani bych je nespojoval s dnešním svátečním dnem, i když politika jde zamíchat úplně do všeho. Jasně, ti co mě znají, tak ty hned napadne: "teď nám tady začne básnit, jak byl v podzimním kapradí fotit vážky a zase tam úúúplně náhodnou, jako paparazzi, fotil holčinu, která o tom vůůůbec nevěděla ...tak na to mu tentokráte opravdu neskočíme!!!".
Ale ne, tak to nemyslím . Kdo mě alespoň malinko sleduje, tak ví, že na vážky mě na lesní palouček nikdo nedostane. To jedině s kamarády fotografy - oni by fotili vážky a já je v akci. Myšlenku (dá-li se to v mém případě tak nazvat ), bych rád rozvinul spíše směrem k publikaci těchto fotek. Byl jsem na vážkách jestli fotky jenom předat jako balíček, zveřejnit je na svém webu, nebo je publikovat s jistými grafickými omezeními i na fb. Marie to vyřešila za mě. Jí prostě nešlo odporovat: "Nejsou tam vidět jasně a prosím ty hvězdičky neeee to zakrývání je strašný - totálně kazí něžnost fotky, dej to tam, tak jak to je "

Takže co má dělat člověk, který je v podstatě puritánštější, než všechny algoritmy fb dohromady, žena mu toleruje úpravy takových fotek a modelka nesmlouvavě trvá na zveřejnění...??? No jo, dobře, už to zkrátím

Díky Marie Prančlová

Jelikož jsem proti jednostrannému útlaku, tak jsem usoudil, že by i tato stránka měla být tzv. genderově vyvážená ...prostě ať mají podívanou i holky ...alespoň na dva dny!
Nebudu Vám nalhávat, že jsem Danika potkal v lese úplně náhodou, ani si nedovolím žádné nemístné oslavné ódy, uvědomuji si, že bych mohl narazit. Původně jsem z něj měl kapku strach. Ne proto, že by mě přelomil v polovině jedním máchnutím ruky - to si myslím, že bych snad utekl, ale protože jsem ještě chlapa nefotil

Většinou jsem se snažil vnášet do snímků při portétech určitou jemnost, takže mě trvalo, než jsem doladil barevné podání o kterém si, doufám že ne bláhově, myslím že by snad mohlo být...

Díky Danik Kasl